Přírodní barviva

…jen krátce o použitých barvivech…

INDIGO

je starobylé barvivo, které již více než před 5000 lety barvilo vlnu, hedvábí, konopí a ostatní přírodní materiály. Má schopnost vytvořit širokou paletu modrých odstínů od temně modré až po blankytnou modř. Termín indigo se používá pro modrý pigment, který se nachází v různých rostlinách kmene indigofera, jejichž domovem je Indie, Čína, Malajsie, Afrika a Mexiko. V Evropě býval zdrojem modré barvy boryt barvířský, který však obsahuje indiga mnohem méně. Indigový prášek pro komerční účely se vyrábí z listů rostliny Indogofera tinktoria. V současnosti se většina indiga pěstuje na indickém subkontinentě a je Fair Trade. Z 20 320 kilogramů indigových listů se získá 45 kg indigového prášku, což vysvětluje jeho vysokou cenu. V současnosti se běžně setkáváme se syntetickým indigem (denim, modrotisk), který má stejnou molekulu, ale neobsahuje žádné rostlinné zbytky, které vytváří jemné odstíny indiga. Stačí ¼ dávky.
Metodu přípravy syntetického indiga objevil laboratorně koncem 19.století německý chemik Adolf von Bayer.

KOŠENILA

velmi vzácný a drahý zdroj karmínu. Mě osobně trvalo několik let, než jsem se s košenilou rozhodla barvit. Ale vůbec nelituji. Malinké množství barviva nabízí tolik krásy. V Evropě byla po mnoho staletí hlavním zdrojem červené mořena barvířská. Velkým objevem Španělů (po invazi do Mexika v 16.století) proto byla košenila – červené barvivo – kterým domorodí obyvatelé barvili své textilie. Košenila je barvivo získávané z usušených broučků Dactylopius coccus, kteří žijí na opunciích. Domorodí obyvatelé používali pro jejich sklizeň z pichlavých kaktusů malé kartáčky. Smétáváním se sklízí dodnes. Podle některých pramenů  se takto sklízí broučci (samičky) až ke konci svého životního cyklu.
Zdrojem barvy je kyselina karmínová. Ta barví vlnu a hedvábí karmínově, šarlatově a růžově. Při změně pH barvící lázně vznikají nádherné odstíny fialové a oranžové.

BŘÍZA

listů a kůry těchto stromů se k barvení v různých koutech světa využívalo po staletí. Březové listí barví jasně žlutě, kůra do růžova. Březové listí používám hlavně čerstvé. Lze barvit i s usušeným. Barvené materiály je lépe namořit předem kamencem (síran draselný).

MOŘENA BARVÍŘSKÁ

kořeny této nenápadné rostliny obsahují alizarin - jeden z nejvzácnějších červených pigmentů. Mořena je spolu s indigem a resedou jedním z nejstarších barviv. Doklady o její existenci pocházejí z doby okolo 3000 let př.kr. (induská civilizace). Kultivovala se zejména v Evropě, a ta nejlepší kvalita pocházela z Turecka, Holandska a Francie. Po objevení syntetického alizarinu v 19.století došlo ke kolapsu v pěstování a produkci Mořeny barvířské. Mořena je zdrojem cihlově červených a korálových barev. Změnou pH lázně lze docílit malinově červených, oranžových a fialových odstínů.

ANNATTO

domorodé kmeny střední a jižní Ameriky používali pastu z rozetřených semínek stromů annatto ke zdobení svých těl. Tato tradice ještě přežívá v Mexiku. Annatta se využívá v potravinářském průmyslu k přibarvování másla, margarínu a sýrů. Annatto je zdrojem nádherných sytých odstínů oranžové barvy na vlně, hedvábí a ostatních přírodních materiálech.

KURKUMA

patří do stejné rodiny jako zázvor. Jejím domovem je jižní Asie. Pro barvíře je kurkuma velmi atraktivní, protože je rychlým zdrojem zářivé, sytě žluté barvy. Nicméně žluť na světle velmi rychle bledne (užitečný tip na skvrny od kari). Kurkumy se v řemesle stále využívá k odstínování vlny, hedvábí a bavlny v kombinaci s jinými barvivy.