Přírodní barvení

S rostlinným barvením jsem se setkala v Anglii, v oblasti Cotswods, poblíž Gloucesteru, kde tradice chovu ovcí, ručně zpracované vlny, textilu a přírodního barvení, stále žije. Na svém prvním kurzu barvení jsem byla naprosto okouzlena modrou barvou a její hloubkou při experimentování s rostlinným indigem. Fascinace barvení materiály z přírody mě od té doby již neopustila. Kombinace barviv a odstínování barev je nekonečné.

Čím barvím?

Vlnu, hedvábí a bavlnu barvím rostlinným indigem, košenilou, mořenou barvířskou, annattem, březovým listím, kurkumou a cibulovými slupkami. Jde o tradiční barviva, která se neoperou a na světle neztrácejí barvu (s výjimkou kurkumy). Ráda však experimentuji i s ostatními přírodními barvivy, kterých je všude kolem nás spousta.

Jak barvím?

V současné době se upouští od moření (mořidlo má vliv jak na barvený materiál, tak na barvivo a barvu) jedovatými substancemi jako jsou například síran měďnatý a kyselina šťavelová, které poškozují přírodu i naše zdraví. K moření vlny a bavlny zcela postačí roztok síranu draselného (kamenec). Hedvábné šály jsou podle japonské tradice mořeny v čistém octanu hlinitém. Obou substancí je použito jen v nutném minimu. Některá barviva, včetně indiga, nevyžadují přípravu materiálu mořením. Jsou substantivní. Různých odstínů barev je docíleno změnou pH barvící lázně. Například oranžové odstíny získáme přidáním šťávy z citronu či krystalků potravinářské kyseliny citronové – kyselé prostředí. Po přidání prací sody, nastrouhané křídy nebo odstáté vody z popela – zásadité prostředí – se nám barvy promění do vínova a fialova. Je to nádherná alchymie.

Pokud potřebujeme znát důvody, proč barvit přírodními materiály, tak tady jsou některé z nich:

•         Udržení starodávného barvířského řemesla, které provázelo lidstvo od nepaměti.
•         Ohleduplnost k životnímu prostředí a k sobě samým.
•         Naprostá netoxicita používaných materiálů.
•         Krása živých barev, ketré zahřejí tělo i duši.